V kterých zemích se mluví německy jako úředním jazykem?

Nejvíc lidí hovoří německy v Německu, ale to je jen začátek příběhu. Němčina je jedním z nejrozšířenějších jazyků v Evropě a má své kořeny i daleko za hranicemi kontinentu. Pokud se ptáte, v kterých zemích se německy mluví, odpověď není jen o počtu lidí - je to o historii, politice a kultuře, které tvoří jazykovou mapu celého světa.

Německo, Rakousko a Švýcarsko - jádro němčiny

Největší skupina německy mluvících lidí žije v Německu, kde jazyk používá přes 83 milionů lidí jako mateřský. V Rakousku je to přes 9 milionů, a v Švýcarsku přes 6 milionů. V Švýcarsku je němčina jedním ze čtyř úředních jazyků a mluví jí asi 62 % obyvatel. Ale tady je důležitá nuance: Švýcarská němčina není ta samá, co v Berlíně. Mluví se tam švýcarským německým dialektem, který je pro mnohé standardní němce téměř nesrozumitelný. Výuka ve školách ale probíhá v Standarddeutsch - formální, psané verzi jazyka.

Lichtenštejnsko, Lucembursko a Belgie - menší země, velký vliv

Lichtenštejnsko je malé knížectví mezi Švýcarskem a Rakouskem, kde němčina je jediným úředním jazykem. Tady se mluví převážně alemannickým dialektem, ale všechny oficiální dokumenty jsou v standardní němčině.

Lucembursko je zajímavý případ. Tady se mluví třemi úředními jazyky: lucemburštinou, francouzštinou a němčinou. Němčina se používá v tisku, na televizi a ve školách. I když jen 5 % obyvatel má němčinu jako mateřský jazyk, je to jazyk vzdělávání a administrativy. Mnoho Lucemburžanů je trojjazyčných od dětství.

Belgie má tři úřední jazyky: nizozemštinu, francouzštinu a němčinu. Německy mluví jen přibližně 77 000 lidí - všechni v malé oblasti na východě země, u hranic s Německem. Tato oblast se jmenuje Německy mluvící komunita Belgie. Vznikla po první světové válce, kdy byla připojena k Belgie jako součást mírové smlouvy. Dnes má vlastní parlament a školy, kde se všechno vyučuje v němčině.

Itálie, Dánsko a Polsko - historické enklávy

V Itálii žije německy mluvící menšina v provincii South Tyrol (Alto Adige). Tato oblast byla součástí Rakousko-Uherska, ale po první světové válce přešla k Itálii. Dnes zde žije přes 300 000 lidí, kteří hovoří němčinou jako mateřským jazykem. Školy, úřady i silniční tabulky jsou dvojjazyčné - italsky a německy. V některých obcích je němčina dokonce hlavním jazykem.

Dánsko má malou německou menšinu na svém jižním pobřeží, v oblasti známé jako Schleswig. Tady žije přes 50 000 lidí, kteří se hlásí k německé kultuře. Po druhé světové válce byla zajištěna jejich práva na vzdělávání v němčině a používání jazyka ve veřejném životě. Tady se mluví především dialektem, který se liší od německého standardu.

Polsko má historickou německou komunitu, ale po druhé světové válce byla většina Němců vysídlena. Dnes je zde jen několik tisíc lidí, kteří hovoří němčinou - často jen starší generace. V některých městech, jako je Opole, se ale stále vyučuje němčina jako volitelný předmět a existují kulturní spolky, které ji udržují naživu.

Severní Amerika - němčina mimo Evropu

Největší německá komunita mimo Evropu žije v USA. V 19. a počátkem 20. století sem přijelo přes 7 milionů Němců. Dnes je v USA přes 45 milionů lidí, kteří mají německé kořeny. Ale jen asi 1,1 milionu lidí hovoří němčinu doma - a většina z nich je starší než 65 let. V některých oblastech, jako je Pennsylvania, se ještě mluví Plautdietsch - dialektem, který používají Mennoniti. V Nebraska a North Dakota existují malé školy, kde se němčina učí jako druhý jazyk.

Kanada má přibližně 350 000 lidí, kteří hovoří němčinu. Většina z nich žije v provinciích Alberta, Saskatchewan a Manitoba. Tady přijeli Němci z Ruska ve 20. století - jejich dialekt se jmenuje Russlanddeutsch. Většina z nich už mluví anglicky, ale některé starší rodiny stále používají němčinu doma.

Jižní Amerika - překvapivé ostrovy němčiny

Brazílie má největší německou komunitu v Jižní Americe. V jižních státech, jako je Rio Grande do Sul, Santa Catarina a Paraná, žije přes 5 milionů lidí s německými kořeny. V některých městech, jako je Blumenau, se mluví němčina jako domácí jazyk. Tady se konají německé slavnosti, vydávají se noviny v němčině a dokonce existují školy, kde se vyučuje v němčině. Mnoho lidí tu mluví tzv. Hunsrückisch - dialektem, který přinesli přistěhovalci z německého regionu Hunsrück v 19. století.

Argentina má přibližně 500 000 lidí, kteří hovoří němčinu. Většina žije ve městech jako Esquel nebo Neuquén. Tady přijeli Němci z Chile a Argentina v 19. století. Některé školy a kulturní centra udržují jazyk naživu, ale němčina zde postupně ustupuje španělštině.

Státy s německou historií, ale bez úředního jazyka

V Namibii je němčina historickým jazykem. Země byla německou kolonií mezi lety 1884 a 1915. Dnes se němčinou mluví přibližně 30 000 lidí - většinou starší generace a potomci německých osadníků. Němčina je stále používána v některých školách, novinách a na některých oficiálních tabulkách. Je to jediná země v Africe, kde se němčina používá jako druhý jazyk v úředním prostředí.

V Chile žije přibližně 15 000 lidí s německými kořeny, hlavně v regionu Los Lagos. Tady přijeli Němci v 19. století a vytvořili komunity, které si udržely jazyk. Dnes je němčina většinou jen domácí jazyk, ale existují kulturní spolky a německé školy.

Proč je důležité vědět, kde se mluví německy?

Nejde jen o počet lidí. Němčina je jazyk, který se vyvinul v různých prostředích - od alpských hor po tropické lesy Jižní Ameriky. Každá komunita má svůj vlastní způsob mluvení, své výrazy, svou historii. Pokud se učíte němčinu, je důležité vědět, že neexistuje jedna „správná“ němčina. Pokud jedete do Švýcarska, budete potřebovat jinou slovní zásobu než když jedete do Brazílie. Pokud se chystáte pracovat nebo studovat v německy mluvící zemi, vědět, jaký jazykový styl tam používají, vám ušetří mnoho nechápání.

Němčina není jen jazyk Německa. Je to jazyk, který se rozšířil s lidmi - s emigranty, s válkami, s obchodními cestami. A právě proto je tak bohatá. Když se naučíte němčinu, nejde jen o gramatiku a slovíčka. Jde o to, jak se lidé v různých koutech světa spojují přes jediný jazyk, i když ho mluví jinak.