Jak moc je těžká němčina pro češky a čechy?

Největší mýtus o němčině je, že je to nejtěžší jazyk na světě. Když jsem začal učit němčinu na střední, všichni mi říkali: „To si necháš na později, to je strašidlo.“ Ale co když to není strašidlo? Co když je to jen jazyk, který se učí jinak než angličtina? Pro češky a čechy je němčina vlastně jedním z nejjednodušších cizích jazyků, které můžete zvládnout - pokud víte, na co se dívat.

Proč je němčina pro češky vlastně snazší, než si myslíte

Nejprve si dejte na paměť jednu věc: čeština a němčina patří do stejné jazykové rodiny. Obě jsou germánské a slovanské jazyky, které mají společné kořeny. To znamená, že tisíce slov vypadá a zní podobně. Němčina má slova jako Wasser (voda), Haus (dům), Kind (dítě), Tag (den), Buch (kniha). Všimnete si, že to vypadá jako čeština, jen trochu jinak vyslovená? To není náhoda. Většina z těchto slov má v češtině příbuzné podoby - voda, dům, dítě, den, knihy. Tyto shody nejsou jen náhodné. Jsou výsledkem společné historie.

Navíc němčina má mnohem více slov, která se přímo převádí do češtiny. Například: Information → informace, Universität → univerzita, Telefon → telefon. Těchto „příbuzných“ slov je v němčině víc než v angličtině. V angličtině máte water, house, child - což je pro češky mnohem méně přirozené. Němčina se pro češky nezdá cizí, protože není.

Kde opravdu přichází němčina o těžkost

Ale neříkejte, že to je hračka. Tam, kde němčina opravdu překvapí, je v gramatice. A hlavně v pádech. V češtině máte šest pádů, v němčině také šest. Ale v češtině je to většinou jen otázka koncovky - v němčině to závisí na slově, jeho rodu, pozici ve větě a na předložce. To je to, co lidé ztrácejí.

Příklad: Slovo der Mann (muž) v nominativu je „der Mann“. V akuzativu je „den Mann“. V dativu „dem Mann“ a v genitivu „des Mannes“. A to je jen jeden rod - mužský. Teď přidejte ženský die Frau a střední das Kind. Každé má jiné koncovky v každém pádu. A pak je tu ještě otázka, který pád použít. Proč je „mit dem Mann“ a ne „mit der Mann“? Protože mit vyžaduje dativ. A to si musíte zapamatovat pro každou předložku. To je ten bod, kde se lidé ztrácejí.

Ještě horší je slovosled. V češtině řeknete: „Včera jsem šel do obchodu.“ V němčině to může být: „Gestern bin ich in den Laden gegangen.“ Ale když přidáte sloveso ve složeném čase, sloveso se přesouvá na konec: „Ich habe gestern in den Laden gegangen.“ Většina lidí se v tom ztratí, protože v češtině takový slovosled neexistuje. V češtině je sloveso vždy blízko za podmětem. V němčině se může dostat až na konec věty. To není chyba. Je to jen jiný systém.

Pravopis? Ne, to je jednoduché

Když se ptáte, jestli je němčina těžká kvůli pravopisu, odpověď je: ne. Němčina má pravopis, který je většinou přesný. Pokud víte, jak se slovo vyslovuje, tak ho napíšete správně. V češtině máte „pí“ a „pi“, „ř“ a „r“, „ť“ a „t“ - všechno se vyslovuje jinak. V němčině je ch vždycky ch, sch je vždycky sch, z je vždycky ts. A ty čtyři speciální znaky - ä, ö, ü, ß - se naučíte za týden. Nejsou to žádné kouzelné symboly. Jsou jen další písmena.

Naopak, angličtina má slova jako through, though, thought, thorough - všechna se vyslovují jinak a píší se podobně. To je pravopis, který je opravdu těžký. Němčina to nemá.

Co vás opravdu zastaví - a co ne

Největší překážka při učení němčiny není gramatika. Není to slovosled. Není to pády. Je to strach. Strach, že se budete splet, že vás budou poslouchat a smát, že nebudete mluvit správně. Ale ve skutečnosti - když mluvíte němčinu s nějakým němcem, neříkají: „To je špatně.“ Říkají: „Aha, ty jsi z Česka? To je skvělé!“

Němci jsou většinou velmi tolerantní k cizincům, kteří se snaží mluvit jejich jazykem. Pokud řeknete „Ich habe Hunger“ (mám hlad), neřeknou: „To je špatně.“ Řeknou: „Kam jdeš jíst?“ A budou vás vyslechnout. Němčina není jazyk, který vás trestá za chyby. Je to jazyk, který vás přijímá, i když mluvíte špatně.

Ještě jedna věc: nebudete potřebovat slovník na 10 000 slov. Stačí vám 1 500-2 000 slov, abyste porozuměli 80 % každodenního hovoru. Většina lidí, kteří říkají, že němčina je těžká, si neuvědomují, že většina slov, která potřebují, je stejných jako v češtině. Nebo jen o trochu jinak napsaných.

Co se naučit první - a co ne

Když začínáte, nezkoušejte se naučit všechny pády najednou. To je jako chtít naučit se hrát klavír, když ještě neznáte klávesy. Začněte s tímto:

1. Základní slovosled: Podmět + sloveso + doplněk. Např. „Ich esse Brot.“ (Jím chléb.)
2. Tři rody: der, die, das. Zapamatujte si je spolu se slovem. Neříkejte „Haus“ - říkejte „das Haus“.
3. Nejčastější předložky: in, mit, zu, für, ohne. Každá z nich má svůj pád. Většina z nich používá dativ nebo akuzativ. Učte je s příklady.
4. Pracovní slovesa: sein (být), haben (mít), werden (stát se), können (moci), müssen (muset). Těchto pět sloves se používá v 70 % vět.
5. Časování: přítomný čas, minulý čas (Perfekt) a budoucí čas (zatím jen základ). Nezkoušejte se učit konjunktiv nebo pluperfekt hned na začátku.

Co nezkoušet? Nezkoušejte se naučit všechny výjimky. Nezkoušejte se naučit všechny slovesné předpony najednou. Nezkoušejte se naučit všechny pády ve všech rodech. To vás jen zpomalí. Naučte se základy, mluvte, dělejte chyby, a pak se vracíte k gramatice, až budete potřebovat.

Proč se němčina hodí českým lidem

Češi mají jednu výhodu, kterou nemají žádní jiní. Většina českých lidí už v dětství slyšela němčinu. Buď od rodičů, kteří pracovali v Německu, nebo od sousedů, nebo z televize. Německé písničky, filmy, hovory na ulici - všechno to se vám v hlavě uložilo, i když jste si toho nevšimli.

Je to jako kdybyste v dětství slyšeli angličtinu, když jste se jí ještě neucili. Němčina vás nezaujímá jako cizí jazyk. Zaujímá vás jako známý hlas. To je obrovská výhoda. Většina lidí, kteří se učí němčinu, musí začít od nuly. Vy už máte v hlavě pár tisíc slov. Jen je potřebujete vzbudit.

Navíc - německy mluví přes 100 milionů lidí v Evropě. V Německu, Rakousku, Švýcarsku, Belgii. A v každém z těchto míst je jazyk podobný. Pokud se naučíte němčinu v České republice, můžete jí použít v celé střední Evropě. To je jazyk, který vám otevře dveře k práci, cestování, vzdělávání.

Co dělat, když se vám to nechce?

Největší chyba lidí, kteří se učí němčinu, je, že čekají na „perfektní“ čas. Čekají, až budou mít čas, až budou mít motivaci, až budou mít slovník. Ale němčina se neučí takhle. Učí se každý den pět minut. Slušně, ale každý den.

Používejte aplikace jako Duolingo nebo Memrise - jen pro opakování. Poslouchejte německé podcasty, když jste v autě. Přečtěte si jednu krátkou zprávu na Deutsche Welle každý den. Zkuste si přečíst jednoduchou knížku - například „Der kleine Prinz“ v němčině. Neřešte, jestli rozumíte všemu. Jen sledujte, jak se věty staví. Jak se slova spojují.

A nezapomeňte: němčina není jazyk, který se učíte, aby vás někdo ohodnotil. Je to jazyk, který se učíte, abyste mohli mluvit s lidmi. S někým, kdo vám pomůže v nemocnici. S někým, kdo vás pozve na kávu. S někým, kdo vám řekne: „Du sprichst gut Deutsch.“ A to je ta chvíle, kdy se všechno vyplatí.

Je němčina těžká?

Je těžká, pokud se snažíte být perfektní hned teď. Je snadná, pokud se snažíte být lepší než včera. Pro češky a čechy je němčina nejblíže domácímu jazyku ze všech cizích jazyků, které se dají naučit. Má spoustu slov, které znáte. Má jasný pravopis. Má logickou strukturu - jen jinou než čeština.

Největší překážka není jazyk. Je to strach. A ten se dá překonat. Každý den. Jedním slovem. Jednou větou. Jedním pokusem.