When you deal with official documents, EU forms, or even just travel in Europe, you’re likely to run into úřední jazyky, jazyky, které státy nebo mezinárodní organizace oficiálně uznávají pro správu, právo a komunikaci s veřejností. Also known as oficiální jazyky, they’re not just about fancy titles—they’re the language of paperwork, legal rights, and real-life access. V Evropské unii je jich 24, a každý z nich má právo být použit v oficiálních komunikacích. To znamená, že když se obrátíte na evropský úřad, můžete psát v češtině, angličtině nebo španělštině a musí vám odpovědět ve stejném jazyce. To není jen pohodlí, to je právo.
Proč to vůbec má smysl? Protože když znáte úřední jazyk, nejde jen o to, že si přečtete dokument. Jde o to, že ho rozumíte. Když vám přijde nějaký formulář z Bruselu, nebo se snažíte získat vízum, nebo chcete podat stížnost na nějaký úřad, chyba ve výkladu může stát víc než jen čas. Angličtina je v EU nejčastějším pracovním jazykem, ale španělština, francouzština nebo němčina se objevují v konkrétních zemích a institucích. Pokud pracujete s mezinárodními klienty, cestujete často nebo se chystáte na stáž v EU, znát alespoň jeden úřední jazyk mimo češtinu je jako mít klíč k dveřím, které jinak jsou zavřené.
Nejde o to, abyste mluvili jako rodilý mluvčí. Stačí, abyste rozuměli základním formulacím, věděli, kde hledat klíčové informace, a uměli se vyjádřit v jednoduchých větách. V našich článcích najdete přesně to, co potřebujete: jak se naučit anglicky tak, aby vám stačil na úřad, jak se řekne španělsky „žádost“ nebo „přihláška“, nebo jak se vyhnout běžným chybám při překládání oficiálních textů. Někteří lidé si myslí, že úřední jazyky jsou jen pro právníky nebo diplomaty. Ale dnes už to není pravda. Je to pro každého, kdo chce, aby mu někdo v Evropě opravdu poslouchal.
Němčina se mluví nejen v Německu, ale i v Rakousku, Švýcarsku, Belgii, Itálii, Brazílii a Namibii. Zjistěte, ve kterých zemích je němčina úředním jazykem a kde se udržuje jako kulturní dědictví.
